Přeskočit na obsah
Synodalita zdola v pražské arcidiecézi

Odkazy › Článek

Jak funguje synodální skupinka ve vaší farnosti?

Rozhovor s Peterem Stephensem ze synodální skupinky ve farnosti Nejsvětějšího Srdce Páně vyšel ve Zpravodaji pražské arcidiecéze 11/2026 (s. 15) v rubrice Téma: synodalita. Originál ve Zpravodaji (PDF).

Na to jsme se zeptali Petera Stephense z farnosti Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze.

Má vaše farnost synodální skupinku? Jak synodální skupinka ve vaší farnosti vznikla a co bylo impulzem k jejímu založení?

Synodální skupinka v naší farnosti vznikla v rámci celocírkevního synodálního procesu v reakci na výzvu od arcidiecéze na podzim 2021. Během zimy 2021–22 jsme se scházeli každý týden a probrali jsme 10 tematických okruhů, které navrhl sekretariát synody v Římě. Setkání se nám líbila a po dokončení farní fáze synodálního procesu jsme se rozhodli, že chceme pokračovat ve sdílení. Od té doby se scházíme přibližně 7–8krát za rok, abychom probírali různá zajímavá témata. Ta však nemusí být zvlášť synodální (i když někdy jsou), ani nepoužíváme synodální metodu (až na to, že máme vždy první kolo, kdy každý sdělí své myšlenky k tématu a ostatní jen poslouchají). Jsme tedy spíš diskuzní než synodální skupina. Sledujeme ale další vývoj v synodálním procesu a dva z nás se účastní setkání zástupců diecézních synodálních skupin.

Kolik lidí se setkání přibližně účastní? Kdo se do skupinky nejčastěji zapojuje?

Je nás celkem 15–20 a většinou se nás sejde 8–10 lidí. Většina účastníků je starší, je víc žen než mužů, a z větší části jsme už byli ve farnosti aktivní. Názorově mezi námi chybí lidé z „tradičního“ křídla církve.

Co ve vaší farnosti synodální skupinky konkrétně přinesly? Změnilo se díky nim něco v životě farnosti?

Moc konkrétních změn ve farnosti kvůli nám nevidím. Loni jsme se v létě střídali jako „hlídači“, aby kostel mohl být otevřen pro veřejnost v neděli přes den, ale potom tento pokus neměl pokračování.

Co se naopak nedaří nebo co je pro fungování skupinky nejtěžší?

Po čtyřech letech nám trochu docházejí inspirace, je těžší najít nová témata (a účastníky, kteří jsou ochotní „vést“ setkání – pokaždé někdo jiný připravuje a uvede téma). Dále se nám moc nepodařilo přilákat nové účastníky.

O čem se ve skupince nejčastěji mluví? Jsou nějaká témata, ke kterým se lidé opakovaně vracejí?

Témata jsou různorodá, dá se je asi členit do těchto kategorií:

  • Ekologie, globálně i konkrétně, třeba i ve farnosti
  • Povaha církve i její vztah, například, s politikou, majetkem, médií, jinými církvemi…
  • Osobní víra
  • Žena v církvi
  • Aktuální vývoj v synodálním procesu

Dostávají se podněty ze skupinek nějak dál, například k faráři, pastorační radě nebo do konkrétního života farnosti?

Někdy ano, ale většinou spíš neformálně. Farář má ve stejnou dobu setkání s jinou skupinou, ale když to skončí, většinou nás přijde pozdravit a někdy zůstane déle a účastní se diskuze, zvlášť když ho téma zajímá. Tři členové naší skupiny jsou zároveň členy pastorační rady.

Co podle vás dělá synodální skupinku skutečně synodální a co už je jen běžné setkávání lidí?

Používání synodální metody – což my ovšem děláme jenom částečně. Ochota naslouchat. Zájem o synodální proces.

Je něco, co vás na fungování skupinky překvapilo – příjemně nebo naopak nepříjemně?

Příjemně: většina z nás je ochotna se ujmout přípravy a vedení setkání (střídáme se). Nepříjemně: i když máme jenom jedno „synodální“ kolo, kde každý má možnost mluvit a ostatní mají jenom poslouchat, stejně to několik účastníků nevydrží a přeruší toho, kdo mluví.

Vzpomínáte si na nějaký konkrétní moment, kdy jste si řekli „tohle má smysl“?

Když nás přišel pozdravit pan farář a poprvé zůstal delší dobu s námi a účastnil se diskuze.

Co byste doporučili jiné farnosti, která by chtěla synodální skupinku založit či znovu oživit?

Pro inspiraci bych doporučil web www.synodalitavpraze.cz.

Zpravodaj pražské arcidiecéze 11/2026