Setkání › 9. 11. 2024 › Zápis ze setkání
Zápis ze setkání 9. 11. 2024
Na setkání 9. listopadu 2024 ve farnosti sv. Ignáce na Karlově náměstí pracovaly skupinky nad tématem Digitální misie a mladí v církvi. Níže je souhrnný zápis ze tří skupinek a za ním záměr programu, který k zápisu doplnili organizátoři.
Téma: Digitální misie a mladí v církvi
Setkání proběhlo v sobotu 9. listopadu ve farnosti sv. Ignáce na Praze 2.
Jak upozornili někteří účastníci, digitální misie a mladí v církvi jsou dvě témata, která lze promýšlet také zvlášť. Digitální technologie jsou využívány pro misii (stejně jako k dalším účelům, pro podporu farního života, informování o akcích, k ohláškám atd.). Vedle toho je otázka mladých lidí (15–25 let) v církvi. Na druhou stranu je pravda, že z perspektivy mladých lidí je obojí propojeno, protože digitální technologie jsou významnou součástí jejich života.
Využívání digitálního prostředí v církvi
Minimem je udržování webu farnosti, zveřejňování ohlášek v online prostoru apod. Vhodná může být také nabídka whatsappových skupin s různorodou náplní nebo třeba sdílení tipů na zdroje s duchovním obsahem.
V této souvislosti vyjádřili koordinátoři farních skupinek vděčnost za digitální platformy, které prezentují křesťanskou spiritualitu. Nemusí se tak dít v úzce konfesním, náboženském smyslu a je možné být i kritický k současnému stavu. Právě taková vystoupení bývají přitažlivá a rezonují i mimo církev.
Mají-li křesťané účinně oslovovat ostatní, je dobré propojovat dary Božího lidu: ti, kteří vědí, co říci, by měli spolupracovat s těmi, kdo vědí, jak to říci (což dnes zahrnuje znalost moderních technologií a vhodných nástrojů). Je třeba aktivně hledat lidi, kteří mohou být proroky dnešní doby, propojovat je mezi sebou a také je dostatečně podporovat (finančně, technickým zázemím, povzbuzením apod.).
Nesmíme však zapomínat, že digitální média jsou prostředek, nikoli cíl.
Mladí lidé v církvi
Po COVIDU můžeme vidět výrazný úbytek aktivity mladých lidí v církvi. (Není zřejmé, jestli se část mladých lidí pouze přestala zapojovat, anebo církve zcela opustili.) Týká se to zejména jejich účasti na bohoslužbách. Přesto mladí stále v církvi jsou, leckdy jsou velmi aktivní a vytvářejí dobře fungující společenství.
Mluvíme-li o mladých, je třeba mít na paměti, že se nejedná o monolit: najdeme mezi nimi celé spektrum různých názorů. Z toho také plyne, že se na ně nelze obracet jen jednou formou pastorace.
Generační neporozumění
Účastníci setkání si všímají velkého neporozumění mezi různými generacemi v církvi. Je to vidět i na tématech, kterým se v církvi věnujeme: Otázky, jež si klade starší generace (včetně „třaskavých“ témat zmiňovaných na synodě), mladí už vůbec neřeší. Starší generace naopak nedokáže vzít vážně problémy, které mladí vidí jako palčivé, jako je např. ochrana klimatu nebo osobní identita.
Podle účastníků setkání je chyba, že mladým nenasloucháme, a navíc je často odrazujeme moralizováním nebo trváním na podružných věcech. Církev umí něco nabídnout dětem do 15 let, ale pak je často ztrácí, už není schopna reagovat na jejich otázky.
Také v digitálním světě se starší generace s mladšími míjejí. Mladí lidé používají jiná média, jiné platformy. V digitálním světě jsou mladí doma, zatímco starší se to pracně učí.
Ve věku 15–25 let je ovšem určitá bariéra vůči starší generaci, zejména vůči rodičům, vlastně přirozená. Je třeba mít na paměti, že rodiče a příslušníci starší generace nejsou jediní, kdo mohou s mladými sdílet své zkušenosti. Misii zaměřenou na mladé (i tu digitální) by tedy měli dělat především sami mladí, kteří by se obraceli na lidi podobného věku.
Úkolem starších generací je vstoupit do světa mladých lidí, vidět a poznat, čím tito lidé žijí. Je třeba se o mladé zajímat, jako se o ně zajímal Ježíš. To je důležité poselství: vnímám tě, naslouchám ti, přijímám tě.
Digitální misie mladých
Účastníci setkání připomněli, že na úrovni diecézních center existovala vize duchovní péče pro mládež v naší diecézi, která zahrnovala například snahu o propojení různých společenství mladých lidí. Také existují (už delší dobu) duchovní rádci vikariátů pro mládež, ale bohužel se o nich příliš neví. Svou roli mají i střediska mládeže (např. centrum v Kunraticích).
Mladí jsou zcela přirozeným způsobem součástí digitálního světa a také tam přinášejí Krista, v kterého uvěřili. Po svém obrácení začnou často dělat digitální misii, například skrze Instagram, pomocí krátkých svědectví o tom, jak se Bůh někoho dotkl a jak může být součástí našich životů. Velmi cenná jsou svědectví o víře a její roli v konkrétních životních příbězích. Důležité je mít zázemí vrstevníků.
Je dobré podporovat mladé v práci pro farnost a v jejich ochotě navrhovat digitální obsah. Když má člověk skupinu, která ho podporuje, nebojí se vycházet ze sebe – a třeba i vystoupit v digitálním prostoru se svědectvím o své víře.
Rizika digitálního prostředí
Svět zejména mladých lidí je intenzivně prostoupen digitálními technologiemi, což s sebou nese také mnohá nebezpečí (a to jsme během setkání ponechali stranou otázku umělé inteligence, neboť je to široké téma, které by bylo lepší pojednat samostatně).
Digitální prostředí je strašně rychlé, nabízí přemíru podnětů, jimiž jsou mladí přetěžováni. Zároveň bývá velmi povrchní. Mladí v tomto „digi“ světě nezřídka řeší jen sami sebe. Je dobré vyvést je z tohoto světa do širšího kontextu.
Co můžeme mladým nabídnout
Digitální prostředí je vhodné pro evangelizaci, oslovení a pozvání. Co ale mladí nakonec hledají a potřebují, se odehrává mimo digitální prostor. Živý člověk potřebuje živé společenství a skutečné vztahy. Právě církev by měla nabízet bezpečné prostředí, stabilitu, možnost zakotvení v Bohu i skrze společenství.
Není pravda, že by mladí lidé nepotřebovali starší křesťany: propojování generací je důležité. Mnozí mají zájem například o duchovní doprovázení. Je třeba být věrohodnými svědky života s Bohem. K tomu je nutné být autentický, vyhnout se zbožným frázím a poučování, a naopak se nebát přiznat i těžkosti a neúspěchy, jít na hlubinu a nevyhýbat se kříži. Takovým svědkům se naslouchá: mohou nabídnout zkušenost dlouhodobého života s Kristem a svědčit o radosti dětí Božích.
Víru dává nakonec Bůh, a to v podobě, kterou často ani nevidíme.
Tento dokument vznikl jako souhrn zápisů tří skupin na setkání koordinátorů synodálních skupin, které téma probraly metodou „konverzace v Duchu“ a připomínkováním sedmi účastníky, kteří se k tomu sami přihlásili.
Záměr organizátorů setkání zástupců farních synodálních skupinek 9. 11. 2024
Program obsahoval tři pilíře:
- práce skupin synodální metodou Konverzace v Duchu – 3 kola ve skupinách a následné sdílení celku v atmosféře naslouchání a otevřenosti,
- přítomnost mladých lidí, abychom téma probírali přímo s nimi, a ne „o nich bez nich“,
- reálné propojení lidí na 3 synodních akcích ve stejný den v Praze – několik videopozdravů a jeden živý vstup: biskup Zdenek Wasserbauer – přímý účastník synody v Římě; Tomáš Halík, misionář synodality – konference České křesťanské akademie v Emauzích; Robert Svatoň – přednášející na konferenci pořádané hnutím Focolare na Arcibiskupství,
několik doplňkových aktivit:
- host z podcastu Bez filtru Ondřej Havlíček představil formy oslovení širokého spektra posluchačů v digitálních platformách,
- výměna nápadů využití moderních technologií ve farnosti,
- workshop tvorby krátkého videa nad exhortací Christus vivit nebo dle vlastní volby,
- ukázka podcastu „Rozhovor nad Christus vivit“ vytvořená pomocí AI,
a dvě podstatné nabídky:
- imaginativní modlitba (Eliáš u Kerítu) – osobní setkání s Pánem nad Písmem se zapojením představivosti doporučené před evropským setkáním synody v Praze,
- video papeže Františka předávajícího Božímu lidu závěrečný dokument synody.
Program se záměrem k zápisu doplnili organizátoři jako odpověď na žádost připomínkujících.